Co to byl imitační poplach

O absurditě tehdejší povinné vojenské služby svědčí následující historka.

Večer před dnem “D” nám bylo sděleno tajnými vojenskými kanály (což znamenalo, že z divize zavolal Mirek), že zítra ráno v šest hodin proběhne cvičný poplach. Večer si všichni zkontrolovali obsah plných polních a co chybělo, ukradli někomu odvedle, následkem čehož logicky zůstal jeden velmi nešťastný vojín s poloprázdým báglem. Někteří jedinci odolní proti špíně a potu zalehli večer rovnou oblečeni do maskáčů, aby byli ráno na nádvoří první, což však bylo k následujícímu průběhu poplachu celkem zbytečné.

Ráno v šest hodin vyhlásil dozorčí roty budíček a nástup na snídani. Po snídani jsme se odebrali zpět na rotu a měli dle rozkazu opět zalehnout. Deset minut po zalehnutí posledního vojína se ozvala píšťalka dozorčího a křik “Poplááááách”. Všichni jsme se bleskově obuli, nahodili plné polní a během rekordně krátkého času stáli venku na buzerplace, kde nás čekala odměna za vynaložené úsilí v podobě rozzářených tváří vojáků z povolání, kteří už si v duchu převáděli tento úspěch na prémie.

Řečeno slovy klasika: “A, povedztě Kefalin, čo si Vy predstavujete pod takym slovom – absurdny?”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *