To, že naše lidově-demokratická armáda, pod vedením ÚV KSČ a v neposlední řadě i pracujícího lidu kurva odvedla do řad vojenské základní služby i vojína Šimáně, bylo nejen pro mě velkou záhadou, srovnatelnou například s tajemstvím Tunguzského meteoritu, případně s funkcí Horstova nanosítka.

Poprvé jsem ho spatřil první den po mém převelení do krajského města. Zprvu jsem nechápal, jak člověk výšky 170 cm, ztažený vojenským opaskem na obvod 45 cm v pase může chodit, aniž se zlomí v půli, ale bylo mi vysvětleno, že je domluvený s vedoucím provijantního skladu a dostává zvlášť extrémně naškrobené prádlo. Vůbec mi nedocházelo, jak tento jedinec, který měl přezdívku Podvyživený somálec, mohl přežít bez úhony půl roku mazácké vojny. Přežil nejen půlrok, vydržel dokonce až do jejich odchodu.

Těch 14 dní, než nastoupili naši mladí, se rozhodl zapracovat na své rachitické schránce, aby nově nastupivší “bažanti” při pohledu na jeho vypracovanou muskulaturu okamžitě pochopili, že je čeká vojna jako řemen. Půjčil si klíče od útvarové posilovny, kde jsme až do odchodu starých neměli přístup a dle fotografického návodu pro začátečníky “Krok za krokem k svalovému nadbytku” nalepenému na zdi, se jal zocelovat svou již tak chatrnou tělesnou konstrukci. Bohužel, jeho první návštěva místnosti, kde se z lidí stávají věrné kopie rakouských skříní naplněných anaboliky, nedopadla zcela dle jeho představ. Vzpomínám si na řev dozorčího na chodbě roty “Pojďte honem do posilovny, Šimáň leži na benčpresu s činkou na kozách a nemůže se zvednout!” Fotografie toho nebožáka, třepotajícího v záchvatu zoufalství nohama a rukama, snažíce se dostat zpod toho příšerně těžkého kusu železa, které mu drtilo hrudník, dlouho visela na nástěnce u vstupní brány. Ač ji Šimáň vždy při cestě kolem strhl, pravidelně se našel nějaký dobrák, který novou kopii nalepil zpět.

Kupodivu z téměř průsvitného neduživce se stál jeden z nějvětších šikanistů roty. Šimáň měl vzhledem ke své tělesné konstrukci poměrně silný zvučný hlas, který měl jedinou vadu a to tu, že v nejnevhodnější chvíli přeskočil do fistule. A tak mladí mohli často slyšet na chodbě roty “Kozák – saharaaaaa”, nebo “Petruškaaaaaa – buféééééééét”, kde druhá část zvolání zazněla o jednu až jednu a půl oktávy výše než první. Brali Šimáně jako zábavnou postavičku a sloužili mu víceméně ze soucitu, což ovšem Šimáň netušil a pochvaloval si, jak se ho “…ty mladý bojej.”

Konec dobrý, všechno dobré. Za ten rok svých více či méně pravidelných návštěv posilovny Šimáň mírně přibral a zesílil. Ovšem zlé jazyky tvrdily, že většinu jeho hmotnostního nárůstu mají na svědomí svobodnické pecky na ramenou…