Běžný pracovní den po návratu na útvar

Než odešli “staří” do civilu, tedy zbývající půlrok, bývalo na útvaru střídavě oblačno. My “mladí” jsme jim museli přesně dle zákonů mazácké vojny provádět rozličné úsluhy, počínaje čištěním kanad (vojenské boty), přes tzv. bufet, až po “saharu”. Bufet se dělil na lehčí, jehož výroba nezabrala více než dvě minuty – například chléb s paštikou – a těžký, k jehož přípravě jste potřebovali vařič, ešus, olej a brambory – hranolky byly u starých velmi oblíbené. Saharou se pak nazýval jakykoli osvěžující nápoj – od šuměnky až po vodu se šťávou. Což o to, ve dne to docela šlo, ale když přišli někdy z vycházky pozdě v noci ožralí jak zákon káže a dokazujíc si svou nadřazenost a inteligenci se nás jali budit vykřiky “Sahara!” a “Bufet!”, mnozí z nás litovali, že se jim tu tuberkulózu u odvodu nepodařilo zahrát přesvědčivěji.

Nemohu zde nevzpomenout na tři “nejoblíbenější” postavy z řad starých.

Skalár – občan Slovenské republiky. Jeho přezdívka vycházela z charakteristického tvaru hlavy, která byla při pohledu zepředu o několik centimetrů výrazně užší, než při pohledu zboku. V době, kdy se narodil, bylo ještě běžné používat porodní kleště, což vysvětlovalo i jeho pozdější chování k nám. Jeho výkřik “Hééééééj, kokotyyyyyyy, buféééééééééét” mě probouzel ze snů dlouho poté, co už byl v civilu.

Čuňas – ve střízlivém stavu úlisný, až vlezlý slizoun, který se snažil s námi vycházet po dobrém a vždy prohlašoval, že on nešikanuje, že si toho užil dost, když byl mladý. Jakmile si dal více než tři piva, měnil se v bestii, která se neštítila ani hry v kostky s šatními skříňkami – samozřejmě našimi. Jeho přezdívka vycházela z jeho vzhledu. Představte si nejnepovedenější z experimentů doktora Moreaua. S blonďatou trvalou.

Magor – námi interně přezdívaný jako Svině. Od tohohle exota se dalo čekat cokoli. Jeden den byl schopen se s kýmkoli z nás bavit jako se sobě rovným, dokonce někdy šel i s mladými na pivo. Jindy, když mu “hráblo”, přišel, rozházel po chodbě skříňky, naházel zubní kartáčky do záchodu, vymačkal nám pastu do postele a podobně příjemné věci. K jeho nejoblíbenějším zálibám patřily tzv. komínky. Oblečení zarovnané ve skříňce podle pravítka nám byl schopen klidně i dvacetkrát vyházet a nechat přeskládat znovu, protože “…to je komínek? Si slepý? Si sereš vojnu ne? Se z toho posereš!!!”

Když vyrazili tihle tři společně na vycházku, bylo lepší raději neusínat.

Většina z nás se snažila, co jim síly stačily, sloužit starým tak, aby byli spokojeni a my se dočkali po roce zaslouženého “povýšení”. Těm zbylým několika se to příčilo, ale co měli dělat…

Kdepak je vám asi konec, vy inteligenti?!

6 thoughts on “Běžný pracovní den po návratu na útvar

  1. Zažil som to tiež, nakoniec ti zostanú len príjemné spomienky. Keď som prišiel z vojny cítil som že som zatvrdol a chvíľu trvalo kým som sa z toho vyliečil. Ale naučil som sa tam aj pár vecí. Napríklad že ľudí netreba brať až tak vážne. Alebo že nie každý veľký problém je v skutočnosti taký veľký. Kto zažil nezabudne, kto nezažil neuverí.

  2. SaigonJo bufet, sahara to je klasika 🙂 Buď rád, že se za Vás asi ještě nepraktikovala oblíbená zábava našich starých, tedy Saigon a to bohužel nemyslím ten muzikál. Onen Saigon spočíval v rozbití, nejlépe několika desítek, lahví na chodbě. Mladí museli následně kmitat jako myšky a pěkně zametat. Pak ještě existovala mokrá verze, tedy rozflákání těch flašek v průběhu šůrování :(( Jo, jo někteří lidi snad ani nejsou lidi.

    PS: Další hnusy byly rádio nebo metro :((( No na některé věci bych snad raději ani nevzpomínal.

  3. Saigon sa u nas volal Kristalova noc 😉

    Potom tu bola taka trapna zabava typu Farebna hudba, kto vie aku farbu malo oblecenie vojakov, tak pochopi 😉

    Niektore veci sa tradovali ako vojenske historky a niektore boli realita.

  4. My občas jezdili "motokros". To voják bafnul do rukou před sebe ramínko, hubou dělal brmbrrrm a běhal po schodech nahoru a dolů. Do tý doby, než padnul vyčerpáním. Darmo vzpomínat…

  5. nebo desetnikovej fotbal…hodil se desetnik na podlahu a hrali v kanadach fotbal. My jako mysi potom surovali tu spoust. Nebo bratislava, starej prisel k zavreny skrince a zacal s ni co nejvic trast…co pak zbylo z obsahu je jasny:)

  6. RajónyJá sloužil u psovodů a oblibou u některých jednotek psovodů bylo přidávat do mazláku psí chlupy… To se to pak stíralo… 🙂

Leave a Reply to rony Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *