Co se týče vynalézavosti starých v metodách, jak nás, “zobáky” ponížit, zesměšnit a co nejvíce zbavit lidské důstojnosti, byla nepřímo úměrná výši IQ a postavení dotyčného v civilu. Jinými slovy, čím větší tupoun a ubožák v civilu, tím větší kanec na vojně. Většinu z níže uvedených zábavných kratochvílí jsem zažil na vlastní kůži, jiné se staly v jiných útvarech a předávaly se ústním podáním z útvaru na útvar.

Hra v kostky
Staří po návratu z vycházky v patřičné náladě popadli naše skříňky i s věcmi a na chodbě si s nimi házeli jako s kostkami. Pokud měli obzvláště soutěživou náladu, nechali nás na boky skříněk nakreslit černým fixem body jako na skutečných kostkách a pak se navzájem snažili přehrát. Vyhrál ten, kdo hodil jednadvacet dvěmi skříňkami současně.

Bratislavský hrad
Obdoba hry v kostky, kdy vítězem se stal ten, jemuž noční stolek přistál všemi čtyřmi nožkami vzhůru a vytvořil tím objekt vzdáleně připomínající dominantu hlavního města Slovenska.

Potopa
Na chodbu roty bylo nejprve naneseno mazlavé mýdlo v množství, které by stačilo k umytí celého útvaru a pak bylo dodáno několik kbelíků vody. Za pomocí šůrováku (rýžový kartáč na tyči) a hadru uvedla během několika minut skupina mladých chodbu do stavu, kdy by i mistr Propper bledl závistí. Pokud se starým znelíbil některý z nás, měl tu výsadu provádět tuto činnost pouze sám (tzv. Autopotopa).

Křišťálová noc
Obdoba potopy s tím rozdílem, že k mazlavému mýdlu a vodě bylo přidáno hodem z výšky několik sklenic od okurek.

Metro
Vybraný mladý si oblékl bílé tričko a měl se za úkol proplížit pod všemi postelemi v pokoji mazáků. Pokud mělo tričko na konci trasy jinou barvu než bílou, bylo zle a mladý musel pomocí šůrováku, mazlavého mýdla a vody vydrhnout celou místnost. Pak následoval znovu projezd celou trasou.
Byli-li staří v obzvláště dobré náladě, musel dotyčný pod každou postelí zastavit a zahlásit zastávku podle skutečné trasy metra. Pokud se spletl, musel znovu na start.

Jukebox
Vybraný mladý byl zavřen do velké šatní skříňky a po signálu (kopnutí do skříně z boku) musel zazpívat vybranou píseň. Pokud ji neznal, nebo ji zazpíval ne zcela podle představ mazáků, byl odměněn několika desítkami nespokojených kopanců do stěn skříně.

Šnečí závody
Několik z nás si kleklo na všechny čtyři na chodbu roty a na záda nám byla umístěna malá šatní skříňka (známá z hry v kostky). Na každého z nás si vsadil jeden z mazáků. Pak bylo odstartováno. Úkolem bylo dostat se co nejpomaleji ke stolku dozorčího roty. Kdo “doběhl” první, byl potrestán autopotopou.

Motokros
Obdoba šnečích závodů. Několik mladých dostalo do rukou ramínko na šaty, představující řídítka motokrosového motocyklu. Po startu měli co nejrychleji proběhnout vytýčenou trasu, doprovázejíce svůj výkon co nejvěrnějším napodobováním zvuku motocyklu. Trať vedla přes několik pokojů a pro ztížení například i přes postele a noční stolky.

Kolikdnes
Oblíbený dotaz starých, na který musel mladý kdykoli (a to i uprostřed noci po probuzení) popravdě odpovědět, kolik že dnů zbývá do civilu tázajícímu se.

Brumbrum
Mazák přistoupil k vybranému mladému, několikrát mu prsty cvrkl přes ucho, načež ten musel pronést kouzelnou děkovací formuli “Brum brum brum – sloužím starým psům.”
Takto odměňovali staří své oblíbence.

Odběr krve
Tohle se údajně dělalo na kterémsi útvaru v Mariánských Lázních. Několik vybraných jedinců bylo silně udeřeno ešusem (hliníková nádoba na stravu) do nosu a mělo za úkol v co nejkratším čase naplnit ešus krví. Vyhrál ten, který dodal největší množství tekutiny.

Všechny tyto “hrátky” přispívaly k duševní pohodě a vyrovnanosti nás, mladých. Jediné, co nás udržovalo v naději, byla představa, že ti šmejdi zanedlouho půjdou do civilu, kde si většina z nich už ani neškrtne. Předtím nás ale čekalo ještě takzvané “povýšení”, ale o tom zase jindy.