První půlrok na vojně býval vojín základní služby nazýván starými české národnosti většinou takto:
* bažant
* zobák
* zobe
* supermyš
* klofák
* klofenzí
* ptáku
Staří ze Slovenska většinou používali peprnějších oslovení, kterým jsme zpočátku nerozuměli, ale neustálým opakováním jsme se těch pár frází naučili. Tak například výkřikem “HejKokotChoďTuná” požadoval starý okamžitý příchod vojáka nížšího ročníku. “HejPripičUjebDačo”, s oblibou používané svobodníkem Vozárym, znamenalo požadavek na přinesení nečeho k jídlu nebo pití. Po přinesení jídla používal tento poddůstojník zdvořilostní frázi “Vymrdaj”, volně překládanou jako “Opusť co nejrychleji pokoj”. Dlouho jsme byli na pochybách, co myslel četař Lajko větou “Čo pičuješ? Kokot?” Nakonec jsme ale po dlouhém pozorování reakcí jeho i postižených vojínu pochopili, že vzhledem k tomu, že je z Východního Slovenska, pravděpodobně v tom nebude žádná hlubší myšlenka a překládali jsme si to v duchu jako “Proč odmlouváš? Co?”
Pomalu ale jistě se blížila chvíle, kdy jsme měli být povýšeni na půltony a tím se vztah starých k nám měl lehce, ale opravdu jen lehce změnit.
Na vlastní uši jsem slyšel jednoho mázu zo Zvolena vyslovit tuto větu: "Ma nepičuj, ty piča, ťa pičnem cez tu piču, že sa z toho opičíš!"
Další mistrovský výrok se povedl jednomu Maďarovi, ne zcela mocnému slovanských jazyků. Výraz "mám v piči" považoval za naprosto rovnocenný "seru", "kašlu" – "Mám v piči na všetko."
He-he, sluzil som v Martine a u nas sa tieto vyrazy kazdy Cech velmi rychlo naucil. Zrazu to nebolo len same vole 🙂